CHEB: Karate- Na semináři tradičního karate přivítali i mistra z Japonska

26.06.2014

Autor: TV Západ

Šest desítek karatistů se sešlo na semináři v Chebu. Přijel i jejich mistr z Japonské Okinawy.

Setkání karatistů z několika zemí ve sportovní hale Lokomotivy v Chebu se odehrálo od pátku 13. do neděle 15. června. Přijeli sem karatisté a zájemci o původní japonský styl z Okinawy. Většina lidí přitom rozdíl mezi tradičním a sportovním karate nezná.

"Zaměňují si okinawské karate za sportovní diciplínu. Okinawské karate je, jak řekl mistr, životní cesta, je to poslání a hlavně je to sebeobrana. A sešli jsme se zde proto, aby studenti z celého světa, a vidíte sám na těch vlajkách, že jsou zde studenti z Kazachstánu, Slovenska, Polska, Ruska, Kanady, Austrálie, České republiky i z Japonska, že je to mezinárodní seminář za účasti asi 60 lidí," zástupce pro Českou Republiku a cvičitel Václav Šimek.

Václav Šimek cvičí tradiční karate od roku 1981. Jako první Čech, který se učil přímo u zdroje, získal titul 6. Dan Renshi (renči). Jeho mistr se účastnil semináře v Chebu.

"Přijel jsem do České republiky ukázat lidem opravdové okinawské karate tak, jak je v nezměněné formě, bez vnějších sportovních vlivů. Chci zde všechny účastníky s tímto karate seznámit. A jsem tady velmi spokojený," řekl na setkání sensei Senaha Shigetoshi.

Mistr je chodící reklamou na tento druh cvičení. Zabývá se jím už 56 let.

"Je to životní styl, je to dobré pro zdraví. A hlavně -- karate není bojové umění, ale sebeobrana. To je potřeba říci a vysvětlit lidem. To je rozdíl mezi sportovním a okinawským karate," usmívá se sensei.

Tradiční formu karate cvičí okolo deseti tisíc lidí ve dvaceti zemích.

"Karate se v České republice velice rozšířilo. Studenti pokládají mnoho otázek a to miluji, protože když lidé dávají otázky, dozvědí se i informace," pochválil všechny mistr.

A jak prakticky cvičení a seminář probíhá?

"My projíždíme veškeré techniky. Po skončení projíždění technik se posadíme a jsou pokládány otázky. Lidem je většinou nejasná nějaká technika, takže se jim ta technika vysvětlí, a člověk tím, že se ptá, tak roste jako karatista, protože dostává informace. Za ty dvě hodiny jsme projeli tři kata, nejvyšší kata, a odpoledne se pojede kumite," popsal Šimek.

Na Okinawě jsou tři školy karate. Každá má jiný způsob označování dosaženého stupně podle barvy pásku.

"Bílá - to je desáté až sedmé kyu, pak je barva zelená -- to je šesté až čtvrté kyu, pak je barva hnědá -- od třetího do prvního kyu, a pak jsou už jen černé pásky. To je od prvního danu do desátého danu,"

Pro děti se používá pestřejší škála kvůli motivaci. V Chebu a Sokolově jsou dvě školy, které mají plno. Ale od podzimu se bude možné opět přihlásit.

"V karate nezáleží na věku, kdo chce cvičit, může přijít, jestli mu je 5 nebo 60 let, prostě je to o tom, co ten člověk chce dělat sám pro sebe. Tady se učí, jak neprohrát. Já učím i své studenty, ne jak vyhrávat medaile, jak vyhrávat soutěže, ale učím studenty, jak neprohrát. Spoustu lidí vyučuje, jak někoho zbít, porazit, ponížit. Okinawské karate se nazývá okinawským proto, že veškeré karate vzniklo na Okinawě, byly to tři hlavní styly. Pak se to rozšířilo do světa a to, co z toho dnes vzniklo, je někdy až paskvil karate. Některé školy s karate nemají už nic společného," varoval Šimek.

Školy tradičního karate nepořádají turnaje. O tom, jak jsou karatisté připraveni, se nakonec mohou přesvědčit pokaždé, když nastoupí do dodžó. Tak se nazývá místo ke cvičení.