Rozhovor Britských listů 402. Sport jako nástroj nacionalismu a rasismu

Chceme být na Východě? Fotbal se stal v posledních měsících několikrát pomyslným jablkem sváru v otázce identity. Jak odmítání maďarských hráčů a fanoušků symbolického poklekání před zápasem jako vyjádření odporu vůči rasismus, tak přímý verbální rasistický útok hráče Slávie Praha vůči hráči tmavé pleti z týmu Glasgow Rangers znovu poukazují na to, že sport, zejména sport historicky zdůrazňující určitou kmenovou příslušnost (nacionální nebo třídní), zůstává silným pojítkem a vyjádřením hodnotové identity určité kultury. Jako takový pak může sloužit podpoře hodnot prosociálních, v rámci spektra základních lidských práv a svobod, tak úplně opačnému zájmu. A nejen to, sport se může stát přímým nástrojem k vyvolávání "identitárního" konfliktu, jako v případě podezření na skupiny ruských fanoušků, které se snažily systematicky provokovat násilné konflikty během mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2016. Tehdy byl ruský tým za chování fanoušků z mistrovství vyloučen. Je zřejmé a ukazuje se to na obranné reakci řady českých médií vůči rasistickém u chování hráče Slávie, že podobné incidenty mohou významně upevnit určité hodnotové postoje, spojené s populistickou, iliberální rétorikou odmítající lidská práva a jejich ochranu, u širší veřejnosti, která jinak do takto orientované společenské diskuse nevstupuje a nevnímá ji jako zásadní. Loajalita vůči příslušnosti (ke klubu, k národnímu týmu) může sehrát významnou roli při hledání vlastního postoje k podobnému konfliktu. Jednoduše řečeno, český fanoušek Slavie nebo maďarský fanoušek reprezentace může generalizovat svůj postoj jako obranu "normality" proti údajně vyšinuté, multikulturní, politicky hyperkorektní Evropě. Fakt, že se právě západní Evropa snaží z fotbalu vykořenit rasismus a xenofobii, a že úspěch tohoto snažení ukazuje na vyspělost kultury, mu uniká... Pozoruhodné je, jak se prostřednictvím investic do fotbalových klubů vytváří pozitivní obraz postav, jako je Jaroslav Tvrdík, případně i Miloš Zeman, který se dnes netěší velké oblibě a na působení Jaroslav Tvrdika v politice je dodnes nahlíženo jako na kontroverzní. Nicméně angažovanost Jaroslava Tvrdíka a Miloše Zemana ve věci rasistických urážek fotbalisty Kúdely jim pomocí sportovní kmenovosti pomáhá získat pozitivní odezvu mezi podporovateli fotbalového klubu Slavie Praha, případně širší skupině českých fotbalových fanoušků podporujících Slavii v mezinárodních soutěžích. V tomto ohledu se investice čínských státních investorů do fotbalového klubu vyplácí zejména politicky. S emocemi vyvolanými Kúdelovým trestem za jeho zavrženíhodný rasismus se dá dále manipulovat a konstruovat kritiku západních zemí v Evropě jako údajně přehnaně korektní a vrážet tak falešný hodnotový klín mezi postsocialistické země EU a země zejména ze severu a západu EU. Znovu tak vzniká Východ a Západ... Chceme být na Východě?

Další zprávy z regionu